Kartářka Jája

Jmenuji se Jana Valešová. Můj příběh začíná velkou vnitřní bolestí. Zemřela mi náhle maminka, když mi bylo mých 17 let na rakovinu, která se ji vrátila po necelých pěti letech. Byla to pro mě neskutečně velká nepopsatelná bolest. Vyrovnání s tou skutečností, že maminku již nikdy v tomhle životě nespatřím, bylo velice zničující. A právě v ten moment jsem se dozvěděla od mého kamaráda o kartářce Jáje. Netušila jsem ani při nejmenším, že v tu chvíli se mi začne postupně měnit život. Jája uklidnila moji dušičku poté, co mi poskytla komunikaci s moji „nežijící“ maminkou. Nedokážu popsat pocity, které jsem ve chvíli čtení maminy komunikace pociťovala. Zhruba po roce, po té velké tragedii, jsem pochopila, že žádné věci se nedějí náhodou. Že vše je do určité míry propojené a dává to člověku smysl. Ovšem na spoustu věcí člověk přijde opravdu až časem. A já časem v Jáje objevila člověka, který mi nejen pomohl od bolesti, ale cítím s ní vnitřní souznění. Jakoby někdo zařídil abychom se mi dvě setkaly. Od této chvíle se s Jájou stýkáme, v těžkých životních situacích, pro mě byla jedinou oporou, po ztrátě kamarádů apod. Našla jsem v ní veliký vzor. Tímto ji chci poděkovat za vše. Patří ti mé veliké díky.